PŘEDSTAVUJEME HVĚZDU: Jakub Klepáček

TAK TROCHU JINÝ ROZHOVOR S AKTUÁLNĚ NEJLEPŠÍM STŘELCEM KLUBU FK HVĚZDA CHEB JAKUBEM KLEPÁČKEM

1) Co pro tebe HVĚZDA/UNION znamená?
Asi to, co pro Baryho Baník Ostrava. Jen s tím rozdílem, že on toho spoustu odehrál v zahraničí. Já zatím na nabídku z ciziny stále čekám … (smích).

2) Po deseti kolech jste zatím na třetím místě v tabulce. Odpovídá postavení výkonům a kvalitě kádru?
Tak určitě … (smích). Myslím si, že na krajský přebor máme velmi kvalitní tým a troufám si říct, že můžeme pomýšlet ještě trošku výše. Protože kromě 20 minut v Lomnici nás nikdo vyloženě nepřehrál. Vrcholem asi bude poslední podzimní kolo v Ostrově, které ukáže, jak na tom doopravdy jsme.

3)Ty osobně máš na svém kontě 8 vstřelených branek. Na to asi nejsi moc zvyklý, když jsi celý život hrál obránce.
Je pravda, že tolik branek jsem za celý život nedal snad ani na play-stationu (smích). Je pravdou, že trenér Šebesta mi našel novou roli v týmu (asi už nevěděl, kam se mnou), která mi kupodivu sedla.

4) Dalo by se říci, že tvé branky jsou zásluhou práce celého týmu. Nebo máš na to jiný názor?
Nebudu tady vyprávět taková ta klišé, že branky jsou zásluhou celého týmu – jsem prostě fantastickej fotbalista a vstřelené branky jsou jen třešničkou na dortu (dlouhý a upřímný smích). Nee, samozřejmě, že bych bez kluků tolik branek nevstřelil – je to práce celého týmu, který má v tuto chvíli formu.

5) Myslíš, že ti forma i nadále vydrží?
Nedávno mi táta říkal: „Ty vole, Klepy, tolik gólů jsi v životě nedal – víš, že by se mělo končit na vrcholu?!“ Ale nebojte se, já rozhodně končit ještě nehodlám. Přece nemůžu končit dřív než Pavel Veleman, který v pětačtyřiceti letech (nebo kolik mu vlastně je) nosí na nohou Air-maxi namísto Prestižek. To bych si neodpustil (smích).

6) Co ti pomáhá udržet se ve formě?
To, když se v šatně podívám doleva na Tomáše Bauera a žasnu, že někdo takový existuje. V tu chvíli zapiju své dva brufeny a jdu na to!

7) A co životospráva?
Co je to za slovo? (smích) Bohužel i trenér Šebesta ví, že si rád dopřeju klobásku, knedlo zelo vepřo, hermelínek atd. Častokrát od něj slyším: „Klepy, potřeboval bys shodit 10 – 15 kg.“ Jenže já mu odpovím: „ Šebo, já mít o 10 – 15 kg míň, tak hraju Bundesligu!“ (smích)

😎 Tak jídlo bychom měli, co piti?
Všechno, co je sladké, a pak hlavně Plzeň a nějaká ta Tulamorka taky občas padne.

9) Jak nejraději relaxuješ?
Kdybych byl „hokejka“, tak řeknu, že vezmu svého Ridgebacka a jdeme se projít do lesa, vyčistit si hlavu po zápase. Ale my máme německého ovčáka, který mě absolutně neposlouchá a hned po dvou metrech by mi utekl. Takže se nejraději jen tak válím, popř. jdu dělat dřevo.

10) Pod kterým trenérem se ti hrálo nejlépe?
Pokud si chci ještě v této sezóně zahrát, měl bych říct, že pod trenérem Šebestou nebo Aleksičem… Ale nejvíce mi v paměti utkvěl pan trenér Krieg (dnes mládežnický trenér ve Spartě), pod kterým jsem zažil největší progres. On měl fantastické fotbalové myšlení.

11) Na který zápas v modrobílém dresu vzpomínáš nejraději?
Tak to řeknu zcela přesně – jsou to dva zápasy, oba v žácích. První je ten, když jsme doma hráli vyrovnanou partii se stejně starými žáky Sparty. Nakonec jsme sice prohráli 3:4, ale já dvěma brankami přispěl k dramatickému zápasu, který hosté neočekávali. Tím druhým je zápas doma s Mostem poté, co jsme u nich dostali na podzim 11:0, frajeři přijeli do Chebu a mysleli si, že nám znovu nasypou. Jenže nakonec byli rádi za remízu 2:2.

12) Na jaké období v klubu vzpomínáš nejraději?
Asi na období, kdy jsem z dorostu přešel do A-týmu v tehdejším FK Union Cheb 2001. Prezident Němec měl tenkrát velké plány – vypadalo to, že bychom do pěti let měli hrát pohár UEFA. Nějak to tenkrát ale nedopadlo a já si dodnes s fotbalem vydělal pouze na jednoho veterána – viz foto. Ale fotbalem jsem získal mnohem více, ať už jsou to nezapomenutelné okamžiky, kamarádi a přátelé. V té době jsem totiž poprvé poznal současného trenéra Šebestu. Pamatuji si to jako dnes, když tenkrát seděl na recepci v hotelu Pawlik ve Františkových Lázních, kde jsme s trenérem Dejmalem začínali zimní přípravu. Tenkrát tam seděl tak tiše a smutně, ale brzy jsem zjistil, že takový opravdu není a on mě vlastně naučil, jak to v životě chodí a hlavně mě naučil pít pivo (smích).

13) Je známo, že jsi v kabině velký bavič. Takový chebský Pavel Horváth. Kdo s tebou v kabině drží basu a vymýšlí nejrůznější fórky?
No počkej, jako Horváth postavou, nebo jak to myslíš? Ne, jsem prostě veselá kopa od narození a jsem rád, když máme dobrou partu a nikdo nezkazí žádnou srandu – pak to vlastně už chodí nějak tak samo – jako když ti nejmenovaný spoluhráč přijde na trénink v džínách po ségře… (smích).

14) A co na hřišti? Tam jsi proslulý spíš jako nervák.
Tak nejklidnější nejsem, to je pravda. Nesnáším křivdu a hlavně prohry. A doma mi takovéto excesy netrpí, takže hřiště je pak to pravé místo.

15) Tak teď trošku z jiného soudku. Blondýnka nebo brunetka?
Doma mám blondsku, takže jednoznačně bruneta.

16) Na závěr, chtěl bys něco vzkázat fanouškům?
Určitě chtěl. Ať nás nadále podporují, ať se chodí na fotbal především bavit a hlavně ať na hráče nepokřikují, že je starej, tlustej nebo pomalej – věřte, že se to blbě poslouchá.